Prosociální chování a jeho vazby na altruismus, afiliaci a empatii
Empatie
Původ konceptu empatie je spojen s filozoficko etickými úvahami o charakteru lidského chování, v minulosti byla empatie spojována s přejícností, společným porozuměním, emocionální spoluúčastí. Dříve se empatie spojovala se sympatií. V současné psychologické literatuře se však pojmy empatie a sympatie pojímají rozdílně, vzhledem k rozdílnému obsahu emočních prožitků, které je doprovází. Za autora konceptu empatie je dnes označován T. Lipps, který se začátkem 20. století věnoval problematice vcítění, v němčině používal termín Einfűhlung, jenž byl později přeložen pomocí termínu empatie. Emptie dnes patří mezi významné koncepty psychologie, zatím však chybí její jednotné vymezení, V odborné literatuře dominují tři konceptualizace pojmu empatie.
3 modely empatie
První nahlíží na empatii jako na poznávající vědomí vnitřních stavů druhých osob, jejich myšlenek, citů, postřehů i motivů. Je zde akcentován význam kognitivních procesů, díky kterým empatii uplatňující člověk dokáže zachytit, rozpoznat, do jisté míry také předvídat psychické stavy druhých osob. V tomto kontextu se diskutuje také o empatické přesnosti.
Druhý model prezentuje empatii jako afektivní reakci člověka na druhou osobu. Psychologové hovoří o vcítění se do emočních stavů druhých, které někdy může přejít až do skutečného sladění vlastních emočních stavů s emočními stavy druhých osob. Někteří autoři se domnívají, že vhodnější je zabývat se nikoliv výsledkem empatie tak, jak je tomu často, když se zdůrazňuje fenomén vcítění se do pocitů druhých. Spíše než o výsledku, navrhují hovořit o celém procesu empatie.
Třetí model spojuje v sobě kognitivně – emocionální charakteristiky empatie. V rámci tohoto přístupu je akcentována zároveň role kognitivních i emocionálních mechanismů. Kognitivní procesy sehrávají zprostředkující funkci v procesu vzniku emoční aktivizace. Správná interpretace významů pozorované situace spouští mnohaaspektovou emoční reakci, která se vyznačuje přijetím perspektivy druhého člověka. Z této perspektivy je empatie definována jako neegocentrické porozumění druhým, které je doprovázeno emocionální souhrou.
Škála Empatie
Jednou z prvních metod měření empatie byla Truaxova devítistupňová škála. V současné době se používá pro výzkumné účely, stejně jako i výcviky empatické komunikace, Carkhuffem upravená pětistupňová škála, která diferencuje empatickou komunikaci do pěti stupňů:
Nízká úroveň - empatické porozumění je nepřesné, pomáhající osoba vychází pouze z vlastního referenčního rámce, mění často předmět rozhovoru, uděluje předčasné rady. Komunikace se stává spíše brzdou než facilitačním prostředkem v pomáhajícím vztahu.
Středně nízká úroveň - pomáhající osoba reflektuje pouze explicitně vyjádřené informace, emočním obsahům se ve své komunikaci pomáhající osoba vyhýbá. Na této úrovni empatické komunikace se rovněž objevuje nepřesné dekódování sdělení. Problematická je někdy otázka harmonizace komuniké pomáhající osoby vzhledem k aktuálnímu emočnímu stavu druhého člověka.
Úroveň reciproční empatické reakce - pomáhající osoba sdílí s druhou osobou totožný způsob porozumění i prožívaní určité události, jejich reakce lze označit jako reciproční. Pomáhající osoba do vztahu nic víc nepřináší, nesnaží se dostat pod povrh sděleného komuniké, chybí zde jeho facilitační role.
Středně vysoká úroveň - tato úrovní empatické dovednosti umožňuje správně identifikovat i porozumět implicitnímu obsahu sdělené zprávy, včetně prožívání druhé osoby. Pomáhající osoba vede druhého člověka k rozvoji sebeuvědomění, zmocňuje a povzbuzuje ho k hledání významu i hlouběji uložených prožitků.
Vysoká úroveň - pomáhající osoba, disponující vysoce rozvinutými empatickými dovednostmi, dokáže vytvořit podmínky vhodné pro osobní růst druhého jedince, umí rozpoznat explicitní i implicitní emoce, propojit aktuální pocity s minulými zkušenostmi, dokáže identifikovat skryté významy, cíle. Pomáhající osoba disponující těmito empatickými dovednostmi je výborným facilitátorem v procesu řešení problémů.
Empatie je v sociálně psychologické literatuře prezentována spolu s altruismem a afiliací jako jeden z principů prosociálního chování.Výzkumy vedené v této oblasti potvrzují předpoklad, že lidé s vyšší empatií vykazují zároveň vyšší stupeň altruismu.